Pod nohama křupal čerstvě napadaný sníh a nohy členů z našeho sboru i našich přátel směřovaly na bohoslužbu. V sobotu 2. ledna 2016 jsme se mohli společně těšit z první společné bohoslužby v tomto novém roce. Jaká byla? Modlitby, písně, hudební přednes, povzbuzení z Božího slova. Věřím, že to byla opravdu bohoslužba k Boží chvále.
Je zvykem, že si v průběhu novoroční bohoslužby může každý pro sebe i své blízké vybrat záložku s fotografií a biblickým veršem, který ho může v dalších dnech roku provázet.
Kromě osobních veršů byly také vybrány verše pro celý náš sbor, pro děti a pro mládež.
Děti dostaly verš z knihy proroka Izajáše, 13. verš ze 41. kapitoly: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, držím tě za pravici, pravím ti: »Neboj se, já jsem tvá pomoc.“ Jak potřebné zaslíbení! Každý z nás už určitě prožil strach a pro každého z nás bylo, zvláště v dětství, příjemné a uklidňující vědomí, že není sám, že je s ním někdo, komu na něm záleží, kdo ho má rád. A jak je povzbudivé, když nás ten někdo, náš ochránce, ten, na koho se můžeme spolehnout, chytí za ruku a nebezpečím provede. Hospodin, Ten, kterému na nás záleží nejvíce a který o nás pečuje, nás ujišťuje, že se na Něj můžeme vždycky spolehnout.
Je to už více než rok, co se děti učily ve sboru rytířskému umění. Proč to připomínám? Proto, že v pravé ruce se obvykle drží meč…. „Počkej, Bože“, bráním se: „chyť mě za levou, pravou musím bojovat!“ Jenže kdyby mě Hospodin chytil za levou ruku, tak mě drží svou – pravou rukou. A to znamená že….. Už je mi to jasné! Schovávám svůj meč do pochvy a souhlasím, aby mě Bůh provedl tím temným lesem za mou pravici. Je to tak lepší. On vidí to, co já nevidím, On dokáže rozlišit dobré od zlého a On umí mečem zacházet lépe než já! Jak jsou milá Jeho ujištění: „Neboj se, já jsem tvá pomoc“ a „Držím tě za pravici!“
A mládež? Který verš je letos pro ně?
Je to Malachiáš 
3,17. Je dobré nahlédnout už do 16. verše: V něm je zmínka, že byla před Hospodinem sepsána pamětní kniha, ve které jsou jména těch, kteří mají k Hospodinu vztah úcty a přemýšlejí o něm jako o svém Stvořiteli a Zachránci. A v 17. verši je uvedeno, že „Ti budou, praví Hospodin zástupů, v den, který připravuji, mým zvláštním vlastnictvím, budu k nim shovívavý, jako bývá shovívavý otec k synu, jenž mu slouží.“ Ano, shovívavost. To je ta úžasná vlastnost, se kterou se Bůh na své syny (a dcery taky) dívá. On to všechno, co po nás chce, dokáže udělat sám mnohem lépe. Přesto chce, abychom šli s odvahou do akce. A nebude nás kritizovat za to, co se nám nepovede. To není to nejdůležitější. Důležité je vykročit a také vnímat vztah. Náš k Němu i Jeho k nám.
A nejstaršími Božími dětmi ve sboru jsou dospělí. I oni letos dostali na svou cestu letošním rokem verš ze Starého zákona. Je to text Žalmu 36. kapitola, 10. verš: „U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světle
m, spatřujeme světlo.“ Jak často se nám cesta životem zdá být cestou pouští a vyprahlou suchou krajinou? U Boha je oáza, kde si můžeme odpočinout a občerstvit se. A můžeme se tam i zabydlet, pokud budeme chtít. Pak už nám sucho kolem neublíží. A když máme u pramene svůj domov, jak s vodou života naložíme? Necháme si ji jen pro sebe? Ne, vždyť přece ten pramen nám nepatří. Můžeme z něj čerpat, ale nemůžeme si ho přivlastnit. Živou vodu jsme si nekoupili, nevyměnili za nic cenného a ani nezasloužili. Ten nejvzácnější dar, dar života se totiž ani koupit nedá. Tak stále poznáváme, že to nejdůležitější dostáváme od našeho Boha zdarma. A to, co od něj máme – ať už je to voda v poušti nebo světlo ve tmě – nejsou žádné náhražky ani zbytky. Jsou to ty nejvzácnější dary, bez kterých se neobejdeme. Díky Bohu za ně!
Přejeme i Vám, abyste prožili následující rok v Boží blízkosti.
Těšíme se na další setkání.