Pojďme si dnes společně otevřít zpěvník křesťanských písní s názvem „Chci oslavovat“. Písně jsou tady rozděleny
do dvou částí a v každé části seřazeny podle abecedy. Tou úplně první je píseň s názvem „Apoštolská“. Poslechněte si ji v podání kytaristy Jaroslava Janoštíka.
Je to krásná píseň s krásným názvem – ale jak to sedí dohromady? Co mají slova písně s názvem společného? Proč píseň „Apoštolská“ začíná slovy: „Prosíme Tě, dej nám, Pane, sílu, chceme začít podle slov Tvých žít“?
Kdyby to byla píseň nějakých hříšníků, tak by to bylo pochopitelné. Ale co má tato prosba společného s apoštoly? A co má společného s námi? A kdo je to vůbec apoštol?
Když řeknete slovo „apoštol“, tak se mnohým vybaví sochy z orloje Staroměstské radnice: svatý Petr zvedá ruku
k požehnání, svatý Pavel kývne na znamení souhlasu, svatý Jan drží kalich a svatý Ondřej kříž. Dvanáct apoštolů, dvanáct mužů jejichž hlavy zdobí svatozář. Hodí se k nim slova dnešní písně?
Pojďme se na to podívat do historie:
Nový biblický slovník uvádí, že slovo apoštol znamená poslaný. Je možné, že i naše české slovo „posel“ je s ním příbuzné. V knize Nového zákona má slovo „apoštolové“ zvláštní význam. Je to skupina dvanácti mužů, které si Ježíš vybral, aby byli s ním. Pak je poslal kázat a dal jim moc uzdravovat a vymítat démony.
A jací vlastně byli tito hrdinové? Nahlédněme do několika situací z jejich života.
Jednou se Ježíš spolu se svými dvanácti plavil na loďce na druhý břeh Genezaretského jezera. Píše o tom např. Lukáš 8,22-25. Strhla se obrovská bouře s vichřicí. Ti, kteří byli na lodi s Ježíšem, se cítili ve velkém nebezpečí a dělali všechno pro to, aby se zachránili. Kde byla jejich víra, když se loď kymácela? A když pak Ježíš mocným hlasem bouři utišil, zděsili se a žasli nad tím.
A v 9. kapitole popisuje Lukáš příběh o zástupech lidí, kteří následovali Ježíše. Lidé už byli unavení a hladoví a učedníci chtěli po Ježíši, aby zástupy rozpustil. Ten zase navrhoval, aby oni sami přišli na způsob, jak lidi nasytit. Apoštolové byli blízko Toho, který má moc udělat cokoli, a přesto je žádné rozumné řešení nenapadlo. Ježíš pak zástupy zázračným způsobem nasytil a pokračoval s apoštoly v cestě. A oni? Všimli si, že mají v loďce jenom jeden chleba a hádali se, kdo za to může. Měli obavy, že jim to nebude stačit a budou mít hlad. (Marek 8,14)
To jsou apoštolové. Svádějí vinu jeden na druhého a chtějí se předvést v lepším světle. Hádají se mezi sebou, kdo z nich je důležitější. Často Ježíši nevěří. Mnohdy mají strach. Místo modliteb je přemáhá spánek. Vychloubají se a pak zklamou. Pochybují.
Ale tím jejich příběh nekončí. V blízkosti Ježíše si uvědomují své prohry, své slabosti, své hříchy. Ježíš jim hledí do očí. S láskou k nim promlouvá, pomáhá jim ke změně, ujišťuje je o své péči, dává jim svého Ducha.
Když se s těmi příběhy seznámíme, pak si už lépe dovedeme představit apoštoly jako lidi, kteří prosí o sílu ve zkouškách. Vidíme je jako ty, kteří začínají znovu a znovu, kteří touží s Boží pomocí žít podle Kristových slov.
Stejné je to i s námi, dnešními apoštoly. Pána už nějaký ten čas poznáváme, chodíme s Ním a přesto se stále znovu
a znovu z našich úst ozývá prosba: „Prosíme Tě, dej nám, Pane, sílu, chceme začít podle slov Tvých žít“.
A to není prohra. Je to začátek vítězství.
Prosíme Tě, dej nám, Pane, sílu,
chceme začít podle slov Tvých žít.
Věříme, že jednou budem v míru
u Tvého stolu společně víno pít.
Dívej se na všechny naše zkoušky,
jak se utápíme v starostech.
Bez Tebe by svět byl jenom pouští,
bez Tebe by život neměl vůbec žádný cíl.
Prosíme Tě, dej nám, Pane, sílu,
chceme začít podle slov Tvých žít.
Věříme, že jednou budem v míru
u Tvého stolu společně víno pít.
Foto: Jaroslav Janoštík