Milí posluchači,
přejeme vám krásný den a zveme vás k poslechu melodie známé písně Jiřího Zmožka „Volá Ježíš ovce ztracené“.
Na kytaru hraje Jaroslav Janoštík.
V letáčku Brněnské tiskové misie jsem se dočetla, že píseň Jiřího Zmožka „Volá Ježíš ovce ztracené“ vznikla na námět slovenské evangelické spisovatelky Kristíny Royové. To jméno jsem před tím nikdy neslyšela. Rozhodla jsem se tedy
o této ženě něco zjistit a tím jsem také objevila její prózu a začetla se se do ní. Byly to nádherně strávené večerní chvíle.
Kristína Royová spolu se starší sestrou Marií psala písně, zhudebňovala je a nacvičovala s dětmi. Také pravidelně četla spolu s dětmi i dospělými biblické příběhy a povídali si o nich. A tito její přátelé byli i věrnými posluchači její literární tvorby.
Svahy kolem Kristíjiny rodné Staré Turé byly posety ovečkami a tak jistě nebylo náhodou, že její první próza „Bez Boha na světě“ byla o chudém pastýři Martinkovi, jeho ovečkách i Martinkově cestě za tím nejskvělejším Pastýřem, Ježíšem Kristem.
A jak povídka vznikla? V roce 1893 uposlechla Kristína Royová veřejnou výzvu, „aby už konečně někdo pro Boha napsal něco pro děti“. Ta slova „pro Boha“ se Kristíny tak dotkla, že si sedla ke svíčce a napsala novelu „Bez Boha na světě“, která se postupně stala nejpřekládanější slovenskou prózou. Byla přeložena do 28 jazyků včetně čínštiny.
Novela „Bez Boha na světě“ je poutavým příběhem sirotka Martinka, který byl obecním pasáčkem. Touží poznat Boha –
a Pán Bůh se mu dává poznat. Touží po Bibli – a dostane ji. Touží navštěvovat bohoslužby – i tohle přání se mu splní. Touží se naučit číst – a díky dalšímu chlapci, sirotkovi, o kterého se stará, se číst naučí – a dokonce může s ním i nějaký čas chodit do školy! Touží pochopit Boží milost a lásku, chtěl by více rozumět tomu, jak Ježíš hledá ztracené – a také tohle přání se mu splní. Když se mu zatoulá ovečka a Martinko ji zachraňuje, vžívá se do příběhu Ježíše a sám také na následky zranění později zemře.
Když jsem se do tohoto příběhu začetla, začal mi děj vystupovat přímo před očima.
Jaký je to Bůh, který se o nás s láskou stará, který nás jako ovce vodí na travnatá místa u vod?
Jak je to možné, že ta jedna neposlušná zatoulaná ovce, která by si zasloužila trest, se stává pro Ježíše v onu chvíli, kdy se ztratí, tou jedinou na světě?
Jakou obrovskou radost pastýř prožívá, když ji najde, otevře jí svou náruč, bere ji na svá ramena a nese domů?
Vnímáme péči Dobrého pastýře, který nás, své ovce, miluje, i když ho to stojí život? U Něho jsme v bezpečí. Ujišťuje nás, že Mu nikdo Jeho ovce nevytrhne z ruky. Je Dárcem života, Zachráncem i Ochráncem. Jeho ovce slyší Jeho hlas
a jdou za ním…
Do Staré Turé, kde se Kristína Royová narodila i zemřela, jsme jezdívali kdysi pod stany. Byla jsem nadšená
z oveček na okolních svazích a obdivovala jsem ty, kteří se o ně starali. A díky veršům z Bible, písni i příběhu ty vzpomínky ožívají a dostávají nový rozměr.
Pojďme tedy ještě jednou rozjímat nad písní „Volá Ježíš ovce ztracené“.
Volá Ježíš ovce ztracené
1. Volá Ježíš ovce ztracené po horách i po dolinách.
Volá Ježíš ovce ztracené po městech i po dědinách.
Volá Ježíš ovce ztracené, volá všechny utrmácené,
Jeho srdce zakrvácené //: tebe taky volá ://.
Volá Ježíš ovce ztracené, volá všechny utrmácené,
Jeho srdce zakrvácené //: tebe taky volá ://.
2. Volá Ježíš ovce ztracené, k pastvám zeleným je vodí.
Volá Ježíš ovce ztracené, k vodám tichým se s nimi brodí.
Volá Ježíš ovce ztracené, volá všechny utrmácené
a Jeho srdce zakrvácené //:tebe taky volá, tebe taky volá ://.
Volá Ježíš ovce ztracené, volá všechny utrmácené,
Jeho srdce zakrvácené //: tebe taky volá ://.
Foto Radek Kamler