Jednou z nejčastěji zpívaných písní ze zpěvníku „Chci oslavoval“ je píseň číslo 12, která nese název „Jak úžasná“. Poslechněte si její melodii v podání kytaristy Jaroslava Janoštíka.
„Jak úžasná musí ta láska být, co přišla k nám o vše se rozdělit…“
O lásce se zpívá mnoho písní, hovoří o ní básníci, je námětem obrazů, hudebních skladeb i filmů. Láska je něco, co se týká každého z nás. V pohádkách bývá láska někdy znázorněna jako osoba. Koho se ta láska dotkne, jeho srdce se rozehřeje a stává se jiným, lepším.
Žijeme v reálném světě, přesto můžeme uvažovat podobně: o Lásce jako osobě, která nás dobře zná – ale nic nám nevyčítá… o Lásce, která nám rozumí a má řešení na všechny naše problémy… o Lásce, která se rozhodla postavit se na naši stranu a zachránit nás. Podle slov Bible to není pohádková postava, ale osoba Ježíše Krista, který miluje tak vroucně, že ho můžeme slovem Láska označit, protože láska – to je jeho podstata.
Když poslouchám naši dnešní píseň a uvažuji nad jejími slovy, vybavují se mi verše z Bible z listu Filipským 2,6-11. Apoštol Pavel v nich popisuje Ježíšovo postavení v nebi a píše o tom, jak se stal jedním z lidí. Pán vesmíru odložil svou důstojnost a stal se služebníkem, aby mohl přinést naději tam, kde z lidského pohledu už žádná naděje nebyla, aby mohl zachránit člověka. Motivem pro to byla právě jeho láska. Zemřel za nás, abychom my mohli žít.
Všichni křesťané svorně vyznávají, že „Ježíš Kristus je Pán“ a jsou vděční za jeho kříž. Jako adventisté sedmého dne se často pouštíme tak horlivě do obrany platnosti Božího zákona, že nás mnozí podezírají, že Kristovu oběť nepovažujeme za důležitou. Ne. I my vnímáme, že nemůžeme udělat vůbec nic, abychom si zasloužili Boží přízeň.
Evangelium je úžasná zpráva o záchraně z Boží milosti, kterou nám Bůh v Ježíši Kristu z lásky dává. Bůh nám svou milost neuděluje pro to, jací jsme nebo za to, co děláme, ale pro to kým je On a co udělal On sám. Kristova oběť je jediný klíč k branám nebeského království.
A co je pro nás Boží zákon? Ukazatel na cestě, která vede člověka k citlivosti k sobě samému i k druhým lidem a především k Bohu. A protože sami nejsme schopni naplnit Boží zákon svými životy, přišel, aby nás to nejenom naučil a zároveň vzal naše přestoupení na sebe.
Tak velkou lásku si ani nedokážeme představit. Tu lásku chce Bůh vlít i do našich srdcí. Proto posílá Ducha svatého – našeho Průvodce a Utěšitele, aby nás učil žít podle Božích představ a připomínal nám, že Bůh je na naší straně a touží nás obejmout. V Ježíši Kristu pro to udělal všechno, co bylo třeba.
Jak úžasná
1. Jak úžasná musí ta láska být,
co přišla k nám o vše se rozdělit,
dát novou vláhu poušti spálené,
přiblížit nám nebe tak vzdálené.
2. Svou slávy říš opustils kvůli nám,
nemusels jít a přece šel jsi sám,
tvář přátelskou jsi nikde neviděl,
když proklínán jsi k popravišti šel.
3. Tam místo nás život jsi položil,
vrátil ses zas, abys ho rozmnožil,
vím, abych já moh´věčný život žít,
musel můj Pán tou cestou kříže jít.
