Známá píseň neznámého autora. Tak by se dala jednou větou charakterizovat píseň pro tento týden. Je to píseň číslo 219 ze zpěvníku „Zpívejme Hospodinu“. Kytarovou nahrávku Jaroslava Janoštíka upravila Jaroslava Randýsková.
Někdo zná bol srdce tvého
1. Někdo zná bol srdce tvého a někdo o žalu tvém ví, dobře ví, jak je ti lásky a sluníčka zapotřebí. Ví, když se v samotě trápíš, znaven a beznadějný, chce, abys poznal a věděl, jak dobrý je, milosrdný.
2. Někdo přec bdí, i když váháš, když svádí tě pokušení, bdí, když tvá ubývá síla a nikde vysvobození. Někdo se rmoutí, když padáš, upři svůj na něho zrak. Někdo vždy na tebe čeká, chce zahnat tvých těžkostí mrak.
3. Někdo tě miluje vroucně, ať slabý, či silný jsi snad, čeká, by pomohl tobě, jen On tě má opravdu rád. Znáš toho Přítele jméno? Víš, proč nás laskavě zve? Je to náš Spasitel Ježíš, On miluje tebe i mne.
Nádherná píseň, viďte? Jejím tématem je útěcha. Autor slov, člověk, který stojí v pozadí, touží prostřednictvím písně potěšit někoho, kdo je unavený, zklamaný, cítí se sám a bez naděje.
Představuji si, jak autor písně sedí se svým přítelem a naslouchá mu. Je s ním v jeho starostech a bolestech. Nehodnotí, Nekritizuje. Nehledá vinu. Neradí. Naslouchá jeho příběhu, v duchu se za něj modlí a pak mu představí toho, kdo mu může pomoci: Ježíše.
Ježíš. Opustil slávu v nebesích a narodil se jako nejchudší z nejchudších, aby i ti, kteří nic nemají, se mohli spolehnout na to, že je může a chce přijmout.
Ježíš. Prošel tady na Zemi všemi zkouškami, kterými kdy může člověk projít. To proto, abych si byla jistá tím, že mi rozumí.
Ježíš. Sám prošel zkouškou utrpení, proto ti může pomoci.
Ráda si slova této písně zpívám a přemýšlím o nich. Promlouvají do mých starostí, ale také mi ukazují, jak přiblížit Ježíše těm, kteří ho ještě neznají. Pomáhají mi představit Ježíše jako toho, kdo je v našich problémech s námi, rozumí nám a může pomoci. Každý den tak projevuje svou lásku k nám.
Tato naděje se zrcadlí nejenom ve slovech písně, ale i v její nádherné melodii a v radostném podání. Poslechněme si ji ještě jednou:
Foto Radek Kamler